Březinská padesátka – Břepa je padesátikilometrový běžecký závod Českomoravskou vrchovinou, který obec Březiny pořádá od roku 2015. Jeho historie je ale mnohem delší. V 80. letech se Březinská 50 běhala po stejné trase na lyžích. Byla to akce vyhlášená, se stovkami účastníků. Byla zařazena do běžecké ligy Československa. Jenže… Sněhové podmínky nestálé, závod nejistý, nervy obrovské… bude, nebude? Proto se dnes již neběhá. Tedy neběhá na lyžích!

V roce 2015 přišlo pár běžeckých nadšenců s nápadem, že by se tradice mohla obnovit, ovšem v létě a po svých. Obec Březiny je vyhlášená tím, že o aktivní lidi nemá nouzi, a proto se ještě týž rok konal první závod.

Jeho první část protíná obec Telecí, míří k Luckému vrchu, lesem vede do Pusté Kamenice a míří do Čachnova. Pak následuje druhá část, která je spíše terénní a provede účastníky perlami vysočiny, jako jsou Devět skal, Čtyři palice, Drátník. Začátek i konec trasy je u bývalé školy v Březinách.

Tam se mohou účastníci občerstvit, posedět, popovídat si. Nejde o čas, jde o zážitek z běhu či chůze (limit závodu je 13 hodin, dá se v pohodě zvládnout i turisticky), přesto je vždy na konci očekávané vyhlášení vítězů v kategorii muži a ženy.

Celá akce by se nemohla konat bez spousty pořadatelů, ale též bez lidí, kteří mu pomáhají finančně či materiálně (darováním potravin na občerstvovací stanice, darováním cen pro vítěze…). Za to jim patří dík.

Není jednoduché uspořádat závod, kde běží více než 150 účastníků pro obec, kde žije 143 lidí. Ale jde to. Když pořadatelé vidí rozzářené oči účastníků a slyší povzbuzování fanoušků, ví, že to stojí za to.

Břepa očima běžce

Znáš to, jsou cesty a cesty. Na jedné prostě jen hltáš kilometry, na další sprintuješ, jiná Tě zničí po pár kilometrech. Jsou ale takové, co se Ti zapíšou do srdce, které mají všechno z předchozích a kam se rád vracíš. Pro někoho vždycky výzva, jiný si přijde zatrénovat. Každý ale dostane to samé, trasu, na které potkáš skvosty Vysočiny, kde necháš kus sebe a kopce, které Tě budou přemlouvat, abys to vzdal, abys zastavil. Ale v tom je tahle trasa krásná, každý si tu najde to svoje.

Trasa by se dala rozdělit do dvou částí. První né zas až tak členitá, s rovnými úseky pozvolně se zvedajícím nebo klesajícími. Druhá pak běží přes drahokamy Vysočiny jako je Drátník a Devět skal, ale o tom až později. Zde si pak prověří tvoji fyzičku kopce a převýšení.

 Hlavními spojnicemi je několik místních vesnic, středobod trasy pak Březiny. Zde se vybíhá po hlavní silnici až ke Kučerovu mlýnu, kdy náběhem na nezpevněnou silnici překonáš první kopec, Maděru, abys seběhnul do první vesničky na trase, Telecí. Proběhneš obcí a opět Tě čeká výběh, tentokrát na Lucký vrch. Zde by se dalo říci, že máš na dlouho nastoupáno, protože tvá trasa se uhýbá zpět na západ a následuje série dlouhých lesních rovinek až do Pusté Kamenice. Řekněme, že zde není co řešit, jsi tu pouze sám se svým dechem a vytrvalostí. V Pusté Kamenici zjistíš, co znamená pojem „setsakra dlouhá vesnice“…J. Po místních komunikacích najdeš cestu do Čachnova, a odtud konečně zase do lesa. Cesta nad Čachnovem vede až na místní architektonický skvost, Karlštejn. Tady je nutné zmínit několik přírodních pramenů, které Ti poslouží jako ta nejlepší občerstvovačka. A zde už je to balzám pro milovníky přírodních treků. Začíná to Zkamenělým zámkem, trasa pak vede prakticky bez významného zvlnění až na Milovské perníčky a Čtyři palice. Tady je pak možnost ukončit svou pouť a sestoupit do Březin … anebo se vydat dál, na závěrečných cca 15 km. Pokud se tak rozhodneš, nebudeš litovat. Jen co z Palic seběhneš do Křižánek (nejdříve technický seběh a posléze zpevněná lesní) a hned je zase opustíš, čeká Tě nádherný vrchol, Devět skal. Cesta je nejdříve zpevněná, aby to zakončila úžasnou lesní kamenitou pěšinou až k chatě nahoře. A protože se jedná o jeden z nejvyšších kopců trasy, terén slibuje vlnitou vrstevnici z kopce na kopec, to vše proložené lesem a často i měkkou pěšinou. Troufám si tvrdit, že trasa Devět skal - Lisovská skála - Malínská skála - Drátník je dech beroucí pasáž celé Břepy. I když honíš minuty, zastav se alespoň na Malínské skále a rozhlédni se do kraje. Na východ můžeš kdesi v lesích tušit své „dnešní stopy“ na Palicích a Křižánkách … Jako bonus je pak seběh jak z Malínské, tak z Drátníku. Několik technických pasáží prověří celkovou uvolněnost i ostražitost tvojí mysli. Drátníkem na chvíli končí les a dole už čekají Milovy, předposlední vesnice před cílem. Je to už pouze jeden kopec do Sněžného, přes pole. Jako symbol pomíjivosti tě před posledním stoupákem doprovází zdejší hřbitov, ale se Sněžným v zádech a Buchťákem před sebou už visí ve vzduchu cíl. Když uvidíš charakteristický vysílač na Buchťáku, je to už jen dolů. Změtí stezek na úbočí kopce až k řece a posledních pár metrů alejí bříz do Březin. Kruh se uzavřel.

V době ultramaratonů, Spartanů či jiných sportovních výzev, je tato trasa jako balzám na duši. Pořád jsem měl pocit, že jsem doma a že je to jen vandr po Vysočině. Pro nově příchozího je limit 13hodin zcela dostačující, pro zkušeného závodníka běh proti času výzvou.